Od stoje k prvním krůčkům s Editou Knotkovou

V posledním díle seriálu jsme si povídali o tom, jak náročné věci musí naše miminko - teď již batole, zvládnout v průběhu třetího trimenonu. V tomhle věku je již tempo vývoje každého dítěte dost individuální. Pohyb v prostoru a ve vertikální poloze totiž dost záleží i na povaze toho samotného dítěte.

Našemu modelovému miminku je tedy ideálních deset měsíců. Umí lézt po čtyřech, sedět v šikmém i volném sedu a dolézt si k nějakému stolečku nebo překážce, o které si opře ruce a vytáhne se do stoje. Postupně se naučí nejen stát, ale i přenášet váhu z nohy na nohu a obcházet nábytek. Fáze obcházení nábytku je pro naše miminko velice důležitá, musí umět obcházet na obě strany. Je to základ pro budoucí rovnovážné a balanční funkce. Pokud vaše dítě obchází nábytek a ne a ne se pustit do prostoru, neklesejte na mysli. Průměrná délka obcházení nábytku se pohybuje okolo čtyř měsíců a může se individuálně rozcházet. Batole nevodíme za ruce a to ani v případě, že to samo vyžaduje. Pokud se někam potřebuje dostat, je pro něj výhodnější, aby se ze stoje vrátilo na všechny čtyři, dolezlo kam potřebuje a tam se zase postavilo. Vodění za obě nebo za jednu ruku mění dítěti těžiště. Podporuje jej v chůzi více po špičkách, s bříškem vykuleným dopředu, se zády více prohnutými. Do budoucna by toto postavení těla mohlo vést k nemálo problémům, například s koleny nebo se zády. Vodění za jednu ruku zase podporuje dítě v asymetrii.

Snažte se dítě příliš nechránit a nechytat. Dítě se musí naučit bezpečně padat a za bezpečnou výšku pádu se obecně považuje výška dítěte. Můžete s dítětem trénovat pády na ručičky, aby se umělo zachránit samo. Pokud vaše dítě padá dozadu na hlavu, pak vyhledejte fyzioterapeuta - jistě zjistí, proč se mu to děje. Dítě, které je rodiči příliš chráněné nemá motivaci naučit se bezpečnou pádovou strategii samo. Stejně tak zbytečné a potenciálně nebezpečné jsou různé měkčené helmičky a batůžky na záda. Dítě se nebude bát na hlavu spadnout a riziko zranění je touto pomůckou relativně zvýšeno.

První botičky jsou taktéž veliké téma. Nožička dítěte se stále vyvíjí a krom toho, že slouží k chůzi, je pro dítě také velmi důležitým senzorickým orgánem. Dítě nožičkou poznává, jaký povrch má pod chodidlem a učí se zpevňovat si tak nejen kotníčky, ale i celé tělo. Držení těla člověka je jiné, pokud jde po pláži nebo pokud jde po kamení. A to se nervová soustava musí taky všechno naučit. Obecně se dá říct, že pro zdravou nožičku je vhodná první botička, která chodidlo ochrání, ale neomezí. Musí být co nejměkčí a dostatečně prostorná. Pokud máte to štěstí a dítě začíná chodit v létě, snažte se nechávat dítě co nejvíce naboso. Pokud je potřeba nožičku chránit, postačí kožené či softshellové capáčky. Dítě by nemělo potřebovat botičku, dokud není zkušeným chodcem - to znamená půl roku jisté chůze. Nevhodně zvolená botička může nejen ovlivňovat vzor chůze, ale taky může vést k zakopávání a častějším pádům dítěte. Velmi vhodné je stimulovat nezralou nožičku různými povrchy a stavět dětem různé jednoduché překážkové dráhy. Uvnitř v domě se hodí senzomotorické podlahy a koberečky, prolézačky a prkna tipu trojúhelníku Piklerové. Venku je pro nás celý svět hřiště. JIný vjem dává chodidlu obrubník, jiný kačírek a jiný bláto. A tohle všechno musí nožička poznat a naučit se podle toho reagovat.

Moje dítě má křivé kotníčky, patičky nebo kolínka - co s tím?

Jistá mírná valgozita patiček je u malých dětí normální a řešit se nemusí - stav se srovná s časem sám. Obecně se u nezralé chůze setkáváme se spoustou nedokonalostí, které můžou přitáhnout naši pozornost. Nejčastěji se setkáváme s propadlými kotníčky dovnitř, chůzí po špičkách, kolínky do X nebo do O. Pokud je to při nezralé chůzi a dítě nemá žádný jiný pohybový problém, můžeme mu dopřát čas, aby chůzi vypilovalo. Pokud problém přetrvává stále i po půl roce od počátku chůze, nebo si nejsme jistí, že je chůze našeho dítěte ještě v rámci normy, preventivní návštěvou fyzioterapeuta nic nezkazíme.